Tak me nejak napadlo, že bych sem mohl dát tenhle textík, kterej jsem pred spanim vymyslel. Inu takhle: Každý výtvarný projev je pro me zobrazivý, protože at už je zachyceno cokoliv, tak se to vždy na necem zakládá. Samozrejme, že to nemusí být hmotný predmet, ale treba zhmotnení myšlenky, která dostává konkrétní podobu. A já se tedy domnívám, že se jedná o zobrazení myšlenky. Hovgh... Krásná jóóó byla a asi ješte porád já nevim protože už a taky vubec takže to i tak a nevim jo? vlastne je krásná, krásná, krásná Mrazivá Zafoukal vetrík, svetr byl rídký a mne zacala být trochu zima. Nebylo divu, ale mne to prekvapilo. No, co bych tak, no, ani nevím, ale ono to, i když. A pak zase a znova. A já to cítil. Že bych brecel? No skoro jo. Ale to prázdno, bylo snad horší než zima a nahodilost slov to aspon odlehcila. A já si mohl ríct. Když se ti chce... Podzimní Jó to bylo ráno, ono teda spíš odpoledne , ale to je v Listopadu úplne jedno. Protože ta mlha byla všude kolem me. Dalo se jí dotknout. Ten pocit, když jsem jí mnul mezi prsty. Jo pekný. Vážne. A ten chlad a vlhko. Hmm... Co to maluju Takže, co to vubec maluju? No hlavne je to figura o, které je i ten textík zde: Figurální malbou se zabývám v podstate od té doby co jsem ucítil potrebu vyjadrovat se výtvarným zpusobem. To, že jsem zacal malovat, bylo dáno do znacné míry tím, že jsem dost uzavrený clovek, který nemá potrebu mluvit o nepodstatných vecech (velice casto je mi to k neprospechu, ale je to fakt se, kterým nemíním cokoli delat), ale má potrebu sebevyjádrení. Mohl jsem zacít malovat cokoli a jakkoli, ale figura mi vyvstala jako neco, co je samozrejmé a co vzniká tak nejak, ne že by samo, ale prirozenou cestou. Nemám pochybnosti o tom co chci namalovat, a to, že se to casto nepodarí, je prirozený vývoj, protože se neustále ucím a hledám prostredek, jakým bych mohl realisticky (jakoby hmotne) zobrazit pocit, který v daném okamžiku cítím. Figura potažmo akt je pro me prímá rec, která se neschovává za nejakou zásterku, ale je ve svém sdelení nekompromisní a jasná. A práve proto se jí dá verit, jen je potreba porádne otevrít oci a nehledat konkrétní podobu, protože pak je divák sveden nekam po povrchu a ztratí se, aniž by si uvedomil o cem ten obraz vypovídá. Vždyt treba pohled ocí v sobe skrývá neskutecne moc. Na první pohled se dá ríct: no oci a co, ale když si uvedomím co se v tom pohledu skrývá, ano je tam celá mysl a ta je nekonecná, takže mi z toho vychází nekonecne mnoho možností vyjadrování se pomocí “reálných”, “hmotných” prvku, které umožnují zachytit duši a to je to co hledám. To, že v podstatné míre maluji ženy a ženské akty, je dáno tím, že me pritahuje to, pokusit se zobrazit ženský svet jakoby z druhé strany. Ta možnost, že dosáhnu nejaké nálady a podarí se mi zachytit to co daná dívka v daný moment cítila, ale také to, že mi valná cást pocitu zustane skryta. Je to chuze po hranici, za kterou vidím pouze kousek, ale ne moc daleko a mohu se jen domnívat co je v dálce. Ano, pro me to je velice vzrušující, protože je v tom tajemství. Ale, aby to nevypadalo tak, že me zajímá pouze figura, tak musím ríct, že me už s jistou pravidelností na podzim napadají témata ve kterých se prolíná figura (no jasne) s krajinným motivem. Melancholická nálada, která je ostatne podzimu vlastní. Nicméne jsem tyto svoje nálady zatím moc neztvárnil, protože jsem to vždycky casove prošvihl, snad teda letos? Úvodní text ke spolecné výstave se Samuelem Paucem “Boys don't cry” od Prof. Martina Mainera Tak jo ... Bon žur, je mi ctí i závazkem ríct pár slov na overa turia výstavy techto dvou mladých mužu, malíru, kterí se zvláštní konstelací sešli v práci na sobe a svém malírském díle ve stejném rocníku u nás ve škole ... Jejich pokis nastoupit dráhu výtvarných umelcu se práve zacíná a jak už to tak vždy bývá – síla je videt už z ranných let ... Proste a jasne, milí príšedší, drazí milovnící umení, bratri a sestry, Slováci a Ceši ... Je mi potešením vás privítat prostrednictvím pár slov na výstave plné energie ... S chutí se rozhlížejte na manifestované a zhmotnené duševní pohyby – obrazy, které pomocí strukturování plochy barevnými rytmy a kompozicemi vytvárí “to”, co nazýváme výtvarným umením ... Co vede mladé muže plné síly usilovat a získat možnost studia v oboru na škole, která má možnost poskytovat v pravde starodávný zpusob výuky a zároven nejvyšší možný v dané spolecnosti ... Celý systém pcedávání tohoto lidského umu a rozvíjení talentu je postaven na kroužku asi deseti až dvaceti lidí a jednom uciteli, samozrejme písemné dokumenty neexistují – skripta nejsou, clovek je ponechán v naprosté tvurcí svobode – jak ucitel tak žák – interakce s ucitelem a mezi sebou navzájem vytvárí “to”, co je náplní šesti studentských let a tedy zacátku malírské kariéry ... ...proste si spolecnost pestuje urcité množství lidí schopných vytváret množství obrazu, soch, instalací, videjí, grafik a performencí a všeho toho co nazývá výtvarné umení ...a poptávka stále roste ...a civilizace dokonce umožnuje nekterým živobytí z umelecké práce! - tedy smenit výrobky za peníze a doprává jim potrebný cas na vytvorení umelecké hmoty ... Oba mladí umelci jsou výraznými individualitami a dušemi dobre vybavenými pro príjem a výdej citlivosti nezbytné pro vznikání co nejkvalitnejších umeleckých del – verím jim a myslím – máme se na co tešit – nejen dnes ale i zítra ... ...nechci se zabývat popisováním jednotlivých del nebo hvezdnou velikostí kvalit a význam výstavy - , všichni vidíte co vidíte a stejne si udeláte názor sami a to je dobre ... ...za sebe jako cloveka, ucitele a prítele vám s radostí poprávám dobrou náladu a vinšuju vše nejlepší, alelujá... Dnes je den z nejposvátnejších, ve kterém slavíme a uvedomujeme si narození osvícence, syna našeho svatého i otce i matku naší a spasitele Ježíše Krista z Nazaretu a moudrých mágu, vzdelancu a strážcu lidského vedení a umu, v pravde Magistru of Art, bratru z nejmoudrejších, kterí k nohám práve narozenému králi dary nesou, at jejich sláva trvá a spolecne s nimi radujme se, veselme se a užívejme si možnosti oslavovat a mejte se bujare na vernisáži i po ní ...alelujá ... Básnicka pro oba umelce i pro vás všechny na záver: Bratri v Kristu, vítejte ... Klam tká klam Klid tká klid Kujte železo, dokud je žhavé ... Martin Mainer, žižkov, poledne tríkrálové roku 07. Text k výstave "29...30" autor já a Martin Mainer vážení prítomní i neprítomní , dostala se mi cest pocta ci jak to ríct - napsat pár slov na zahájení výstavy pavla pangráce - studenta prvního respektive pátého rocníku naší brnenské favu ... je v tom vždy duvera i závazek pro ucitele , když je takto osloven svým žákem ... je první máj , kvete láska , život i smrt ... prežili jsme dlouhou zimu - všechny vás zdravím v jaru ...viléme , jarmilo ... vzali jsme pavla do školy bez jediného zaváhání , jeho práce , které predložil se vymykaly bežné produkci adeptu a jsme rádi tím více cím více poznáváme jeho citlivou duši i jeho osobnost a pangrác , jak mu s chutí ríkám , je velkým prínosem našeho ateliéru , celé škole a vytrvá-li v nastoupené ceste i celému ceskému výtvarnému umení , jsou to silná slova , zavazující ...a jen at je chlapec zavázán ... a pracuje s chutí usilovnou , tak mu to sluší ... Pavle díky za slova , není lehké se ptát - i to je potreba se naucit - systém otázek a odpovedí je jeden z nejstarších systému prenosu informací , treba z ucitelu na žáky atd ...je to sufi a já jsem prece derviš ... myslím , že jsi už text napsal a dobre a otevrene - jasne a srozumitelne - mainer osobne poslední dobou používá svých slov i pri zahájení své výstavy , má to svuj puvab i sílu ...a z hlediska pedagogického nemuže než obcas doporucit a vyzkoušet si - nebát se lidem ríct jak to vidíte sami ... takže to precti jak to leží a beží ...precti to pomalu , klidne a hezky ... Ahoj Martine, pet otazek, no to je docela tezky. Protoze ja si kazdej den kladu otazky typu, proc delam to co delam, jestli to ma vubec vsechno smysl, co tady chci a taky proc tady jsem. Ale rikal jsem si, ze bude mozna lepsi napsat neco o mne a zkusit v kostce osvetlit to co vyjadruju tema svejma kouskama - vazne nevim, je to nejaka potreba, kterou nejsem schopnej moc dobre popsat, je to potreba malovat lidi (to, ze maluju v podstate jenom holky je z prostyho duvodu a to takovyho, ze se mi velice tezko premlouvaji lidi k tomu, aby pozovali [doted jsem nedonutil pozovat nekoho z rodiny - nemaj cas:o)]) i kdyz nevim proc. > Ja nejsem schopnej malovat neco co necitim, co nejde ze mne (a kdyz se > donutim, tak je to pekna hruza - treba zatisi, to bych nebyl schopnej > vytvorit, chyt by me z toho peknej sverak). > Inu tedy proc ty tvare a figury? Me neskutecne pritahuje lidska tvar, jeji > vyraz, promenlivost, pohled oci - a v dusledku to co to vyjadruje, co je > za tim. U figury zase (jasne zensky:o) poza, rec telem, forma a bla bla > bla. A tohle ja chci a snazim se nejak zachytit. Samozrejme kazdej den > premyslim o zpusobu jak to zvtvarnit, jestli to pojmout ciste realisticky > nebo k tomu pripojit neco "dalsiho". Zrovna dneska jsem pevne prsvedcenej > o tom, ze chci delat cistej realismus bez jakykoli omacky, ktera je podle > me uplne nanic a v dusledku vytvarejici nejakou krec a nepresvedcivost... > No a treba jeste v patek jsem mel promyslenej obraz, ktery by pojednaval o > posmrtny ceste podsvetim (samozrejme by tam byla bohyne podsveti), bylo by > to v zamlzenym prostoru, kde by nebylo ani nahore ani dole, byly by tam > pruhledy, ktere by byly v dalce ozarene svetlem s tim , ze by se tam > odehraval nejaky dej, samozrejme mraky (desivy ale i krasny) atd. Mel jsem > to veru pekne promysleny, ale dneska uz me to preslo, proste hruza (to je > ale bezny). > Dneska jsem brouzdal po internetu a objevil jsem docela dost figuralistu, > coz me zase nalilo optimismem, protoze je docela pekny vedet, ze je vic > takovejch:o) A vazne neskutecny kousky, treba jeden korejec - uplne > jednoduchy obrazy, postava nebo portret - neresi pozadi - dokonala > technika (tempera a olej) - takze ted vim, ze se pokusim o co nejvernejsi > podani reality (doufam, ze se z toho nevyspim). Promin, ze jsem nesesmolil ty otazky, ale ja jsem clovek, kterej se neumi ptat nez sam sebe, i kdyz... Zatim se mej a diky, Pavel myslím že nemám co dodat a jsem za pangrácovo slova rád z celého srdce a odtamtéž mu preju vše nejlepší a at ho síla vede , láska a touha po obrazech , at mu tela žen , jejich tváre i krása a fluidum vedou ruku i srdce i rozum , preji mu at si stojí za svým , je sám sebou a vyvýjí se a jeho obrazy at zárí ... užijte si obrazu pavla pangráce i jarního vecera a otevrených srdcí , alelujá , dont stop the dance ... martin mainer a pavel pangrác prvního máje dva tisíce šest v praze strašných nic na pocátku noci.