Texty, které tady jsou se týkají jednak toho co maluju a o čem je moje tvorba a také o všem nebo ničem. No a dále jsou zde úvodní texty k výstavám od jiných lidí.

2.8.2011 Text k výstavě, která nyní probíhá u nás na půdě

V šedém proudu
Jednoduchý název pro komplexní výstavu jednoho období

Dříve než začnu o samotných dílech zde prezentovaných, tak cítím potřebu položit si otázku úlohy závěsného obrazu v dnešní době. Vzhledem k tomu že se vnímání společnosti neustále proměňuje, tak je více než jasné, že dochází ke změně smyslu a účelu výtvarného díla. Existují dvě roviny, jak lze výtvarný objekt vnímat. V první se jedná o pouhý doplněk interiéru, který nemá za úkol pokládat otázky, znejistit, vyvolávat silné emoce, jeho účelem je pouze uklidnění. Jedná se o relaxační pomůcku, která svého majitele okouzlí, "dostane do pohody", je to takové nekonfliktní, přímočaré, lid to má rád. V druhé rovině se jedná již o tak zvaný vyšší cíl. Což je hlavním úkolem každého výtvarníka, to že je často opomíjen a výtvarník jej zanedbává, je otázka lenosti a nedostatku invence. Je nutné neustále hledat, pokoušet se o jiné možnosti vyjádření, nestagnovat. Je to úloha velice nesnadná, protože je krásné ustrnout na osvědčeném a přijatém. Je to lákavé, ale například u mě je ta výhoda, že žádná z mých rovin projevu nikdy nebyla přijata, takže díky tomu mám ohromnou tvůrčí svobodu, snad až bezbřehou. Nemám žádné limity a to mě těší, to že to není přijímáno, mě někdy snad i často rmoutí, ale pomalu se s tím učím žít. Snad opravdu nejsem schopen dělat do nekonečna proužky a jen a jen proužky, i když je mnoho barev a tónu a jeden je stejně nikdy všechny nepoužije, tak nějak nevím. Ale tím neříkám, že bych si taky pár proužků nechtěl vyzkoušet, to zase ne, je to pěkný a mě to láká a mám to také v plánu, je to jedno z mých předsevzetí do dalšího období.
Co je předmětem této výstavy? Je to náhled na část tvorby vzniklé za posledních dvanáct měsíců. Nejedná se o kompletní kolekci, ale o tematický výběr, ve kterém jsem chtěl představit tři možné přístupy k tématu zobrazení ženy a ženského těla. Dalo by se říct, že se jedná o tři možné principy, vyjadřující osobnostní charakteristiky. Těmito jsou přirozenost, přetvářka a nevyzpytatelnost. Nejsou nikterak ohraničené, což znamená, že se na jednotlivých plátnech prolínají a vytvářejí nahodilé kombinace. Slovo nahodilé je na místě, protože každý obraz se vyvíjí během malování a očekává reakci na každý další tah štětcem a prvotní plán se bortí jako domek z karet. Tohle klišé jsem musel využít. Na jednom z obrazů můžete spatřit skupinu dívek, jejichž tvary jsou bez jakéhokoli přikrášlení, jsou přirozené, krásné a k nim v kontrapozici stojí dívka, jako vystřižená z módního časopisu, poněkud nereálná, i když co je reálné. Právě touto konfrontací se do obrazu dostává vibrace, která vyvolává jemnou nejistotu a tajemnost, je to takové mysteriózní. Celá skupinka je zasazená do nereálného prostředí, čímž vytváří další kontrast mezi realitou a fikcí. Tento obraz vytváří další a další možnosti pro interpretaci, která samozřejmě není omezená pouze na výše uvedené souvislosti a je na každém, aby se do daného výjevu pokusil vcítit a nechal jej na sebe působit. Aby se stal součástí komunikace s objektem a odhaloval si pro sebe další možnosti, které mu je daný obraz schopen poskytnout. Je nutné se neomezovat pouze na první dojem a obraz bez povšimnutí přejít. Žádám vás, abyste každému dílu věnovali nějaký čas a nebáli se účinků, které ve vás budou obrazy vyvolávat. Je důležité nechat volnou cestu emocím, ať už jsou jakékoli, protože tak se vám dostává pocitu uvolnění a nemusíte v sobě nic dusit.
Málem bych zapomněl na ony tři polohy, které jsou viditelné na vystavených dílech. První z nich je koncept, který jsem nazval „Maximálně dvě hodiny“, vychází to z doby za kterou jsem musel namalovat celý obraz. Jsou to lehce nahozená plátna, na kterých není nic upravováno a korigováno, je to jednoduchá malba kompozicí a technikou. Vyvolává dojem skici a mou snahou bylo docílit lehkosti. Druhým je reflexe současného. Zabývám se sledováním okolí, povrchním vnímáním světa, zkratkovitosti, neúplnosti a falešnosti ve sdělení. Tento vjem je někdy kombinován se „skutečnými“ prvky a objekty, ať už se jedná o krajinku u jezera nebo divokými daňky a podobným zvířectvem. Ve třetím se zabývám jednoduchým zobrazením ženy, kde je mou snahou přirozenost a konkrétnost. Nemyslím to jako zobrazení někoho, koho znám osobně, ale jako snahu o vytvoření dojmu skutečnosti bez příkras a uhlazenosti.
Nebudu se rozepisovat o zde vystavených obrazech, protože by to bylo poněkud obsažnější, než je cílem úvodního slova. Proto tedy ukončím tuto řeč s tím, že vám přeji, abyste si nyní prezentovaná díla v klidu prohlédli a nechaly je na sebe účinkovat. Děkuji.
Na půdě půdy na Malém náměstí, 21.7.2011

Starší texty (tzn. před rokem 2008):
Tak mě nějak napadlo, že bych sem mohl dát tenhle textík, kterej jsem před spanim vymyslel.
Inu takhle: Každý výtvarný projev je pro mě zobrazivý, protože ať už je zachyceno cokoliv, tak se to vždy na nečem zakládá. Samozrejmně, že to nemusí být hmotný předmět, ale třeba zhmotnění myšlenky, která dostává konkrétní podobu. A já se tedy domnívám, že se jedná o zobrazení myšlenky. Hovgh...

Krásná
jóóó byla a asi ješte pořád je
já nevim protože už
a taky vůbec takže
to i tak a nevim
jo?
vlastně je
krásná, krásná, krásná

Mrazivá
Zafoukal větřík, svetr byl ř ídký a mně začala být trochu zima.
Nebylo divu, ale mně to překvapilo.
No, co bych tak, no, ani nevím, ale ono to, i když.
A pak zase a znova. A já to cítil. Že bych brečel?
No skoro jo. Ale to prázdno, bylo snad horší než zima a nahodilost slov to aspoň odlehčila.
A já si mohl ř íct. Když se ti chce...

Podzimní
Jó to bylo ráno, ono teda spíš odpoledne , ale to je v Listopadu úplně jedno.
Protože ta mlha byla všude kolem mně.
Dalo se jí dotknout. Ten pocit, když jsem jí mnul mezi prsty.
Jo pěkný. Vážně. A ten chlad a vlhko. Hmm...

Co to maluju
Takže, co to vubec maluju? No hlavně je to figura o, které je i ten textík zde:
Figurální malbou se zabývám v podstatě od té doby, co jsem ucítil potřebu vyjadřovat se výtvarným způsobem. To, že jsem začal malovat, bylo dáno do značné míry tím, že jsem dost uzavřený člověk, který nemá potřebu mluvit o nepodstatných věcech (velice často je mi to k neprospěchu, ale je to fakt, se kterým nemíním cokoli dělat), ale má potřebu sebevyjádření. Mohl jsem začít malovat cokoli a jakkoli, ale figura mi vyvstala jako něco, co je samozřejmé a co vzniká tak nějak, ne že by samo, ale přirozenou cestou. Nemám pochybnosti o tom co chci namalovat, a to, že se to často nepodaří, je přirozený vývoj, protože se neustále učím a hledám prostředek, jakým bych mohl realisticky (jakoby hmotně) zobrazit pocit, který v daném okamžiku cítím. Figura potažmo akt je pro mě přímá řeč, která se neschovává za nějakou zástěrku, ale je ve svém sdělení nekompromisní a jasná. A práve proto se jí dá věřit, jen je potřeba pořádně otevřít oči a nehledat konkrétní podobu, protože pak je divák sveden někam po povrchu a ztratí se, aniž by si uvědomil o čem ten obraz vypovídá. Vždyť třeba pohled očí v sobě skrývá neskutečně moc. Na první pohled se dáříct: no oči a co, ale když si uvědomím co se v tom pohledu skrývá, ano je tam celá mysl a ta je nekonečná, takže mi z toho vychází nekonečně mnoho možností vyjadřování se pomocí “reálných”, “hmotných” prvků, které umožňují zachytit duši a to je to co hledám. To, že v podstatné míře maluji ženy a ženské akty, je dáno tím, že mě přitahuje to, pokusit se zobrazit ženský svět jakoby z druhé strany. Ta možnost, že dosáhnu nějaké nálady a podaří se mi zachytit to co daná dívka v daný moment cítila, ale také to, že mi valnáčást pocitu zůstane skryta. Je to chůze po hranici, za kterou vidím pouze kousek, ale ne moc daleko a mohu se jen domnívat co je v dálce. Ano, pro mě to je velice vzrušující, protože je v tom tajemství.
Ale, aby to nevypadalo tak, že mě zajímá pouze figura, tak musím ř íct, že mě už s jistou pravidelností na podzim napadají témata ve kterých se prolíná figura (no jasně) s krajinným motivem. Melancholická nálada, která je ostatně podzimu vlastní. Nicméně jsem tyto svoje nálady zatím moc neztvárnil, protože jsem to vždycky časově prošvihl, snad teda letos?

Úvodní text ke společné výstavě se Samuelem Paučem “Boys don't cry” od Prof. Martina Mainera
Tak jo ...
Bon žur, je mi ctí i závazkem ríct pár slov na overa turia výstavy techto dvou mladých mužu, malíru, kterí se zvláštní konstelací sešli v práci na sobe a svém malírském díle ve stejném rocníku u nás ve škole ...
Jejich pokis nastoupit dráhu výtvarných umelcu se práve zacíná a jak už to tak vždy bývá – síla je videt už z ranných let ...
Proste a jasne, milí príšedší, drazí milovnící umení, bratri a sestry, Slováci a Ceši ...
Je mi potešením vás privítat prostrednictvím pár slov na výstave plné energie ...
S chutí se rozhlížejte na manifestované a zhmotnené duševní pohyby – obrazy, které pomocí strukturování plochy barevnými rytmy a kompozicemi vytvárí “to”, co nazýváme výtvarným umením ...
Co vede mladé muže plné síly usilovat a získat možnost studia v oboru na škole, která má možnost poskytovat v pravde starodávný zpusob výuky a zároven nejvyšší možný v dané spolecnosti ...
Celý systém pcedávání tohoto lidského umu a rozvíjení talentu je postaven na kroužku asi deseti až dvaceti lidí a jednom uciteli, samozrejme písemné dokumenty neexistují – skripta nejsou, clovek je ponechán v naprosté tvurcí svobode – jak ucitel tak žák – interakce s ucitelem a mezi sebou navzájem vytvárí “to”, co je náplní šesti studentských let a tedy zacátku malírské kariéry ...
...proste si spolecnost pestuje urcité množství lidí schopných vytváret množství obrazu, soch, instalací, videjí, grafik a performencí a všeho toho co nazývá výtvarné umení ...a poptávka stále roste ...a civilizace dokonce umožnuje nekterým živobytí z umelecké práce! - tedy smenit výrobky za peníze a doprává jim potrebný cas na vytvorení umelecké hmoty ...
Oba mladí umelci jsou výraznými individualitami a dušemi dobre vybavenými pro príjem a výdej citlivosti nezbytné pro vznikání co nejkvalitnejších umeleckých del – verím jim a myslím – máme se na co tešit – nejen dnes ale i zítra ...
...nechci se zabývat popisováním jednotlivých del nebo hvezdnou velikostí kvalit a význam výstavy - , všichni vidíte co vidíte a stejne si udeláte názor sami a to je dobre ...
...za sebe jako cloveka, ucitele a prítele vám s radostí poprávám dobrou náladu a vinšuju vše nejlepší, alelujá...
Dnes je den z nejposvátnejších, ve kterém slavíme a uvedomujeme si narození osvícence, syna našeho svatého i otce i matku naší a spasitele Ježíše Krista z Nazaretu a moudrých mágu, vzdelancu a strážcu lidského vedení a umu, v pravde Magistru of Art, bratru z nejmoudrejších, kterí k nohám práve narozenému králi dary nesou, at jejich sláva trvá a spolecne s nimi radujme se, veselme se a užívejme si možnosti oslavovat a mejte se bujare na vernisáži i po ní
...alelujá ...
Básnicka pro oba umelce i pro vás všechny na záver:

Bratri v Kristu, vítejte ...
Klam tká klam
Klid tká klid
Kujte železo, dokud je žhavé ...

Martin Mainer, žižkov, poledne tríkrálové roku 07.

Text k výstave "29...30" autor já a Martin Mainer

vážení prítomní i neprítomní , dostala se mi cest pocta ci jak to ríct -
napsat pár slov na zahájení výstavy pavla pangráce - studenta prvního
respektive pátého rocníku naší brnenské favu ... je v tom vždy duvera i
závazek pro ucitele , když je takto osloven svým žákem ... je první máj ,
kvete láska , život i smrt ... prežili jsme dlouhou zimu - všechny vás
zdravím v jaru ...viléme , jarmilo ...

vzali jsme pavla do školy bez jediného zaváhání , jeho práce , které
predložil se vymykaly bežné produkci adeptu a jsme rádi tím více cím více
poznáváme jeho citlivou duši i jeho osobnost a pangrác , jak mu s chutí
ríkám , je velkým prínosem našeho ateliéru , celé škole a vytrvá-li v
nastoupené ceste i celému ceskému výtvarnému umení , jsou to silná slova ,
zavazující ...a jen at je chlapec zavázán ... a pracuje s chutí usilovnou ,
tak mu to sluší ...

Pavle díky za slova , není lehké se ptát - i to je potreba se naucit -
systém otázek a odpovedí je jeden z nejstarších systému prenosu informací ,
treba z ucitelu na žáky atd ...je to sufi a já jsem prece derviš ...

myslím , že jsi už text napsal a dobre a otevrene - jasne a srozumitelne -
mainer osobne poslední dobou používá svých slov i pri zahájení své výstavy ,
má to svuj puvab i sílu ...a z hlediska pedagogického nemuže než obcas
doporucit a vyzkoušet si - nebát se lidem ríct jak to vidíte sami ...

takže to precti jak to leží a beží ...precti to pomalu , klidne a hezky ...

Ahoj Martine,

pet otazek, no to je docela tezky. Protoze ja si kazdej den kladu otazky
typu, proc delam to co delam, jestli to ma vubec vsechno smysl, co tady chci
a taky proc tady jsem. Ale rikal jsem si, ze bude mozna lepsi napsat neco o
mne a zkusit v kostce osvetlit to co vyjadruju tema svejma kouskama - vazne
nevim, je to nejaka potreba, kterou nejsem schopnej moc dobre popsat, je to
potreba malovat lidi (to, ze maluju v podstate jenom holky je z prostyho
duvodu a to takovyho, ze se mi velice tezko premlouvaji lidi k tomu, aby
pozovali [doted jsem nedonutil pozovat nekoho z rodiny - nemaj cas:o)]) i
kdyz nevim proc.
> Ja nejsem schopnej malovat neco co necitim, co nejde ze mne (a kdyz se
> donutim, tak je to pekna hruza - treba zatisi, to bych nebyl schopnej
> vytvorit, chyt by me z toho peknej sverak).
> Inu tedy proc ty tvare a figury? Me neskutecne pritahuje lidska tvar, jeji
> vyraz, promenlivost, pohled oci - a v dusledku to co to vyjadruje, co je
> za tim. U figury zase (jasne zensky:o) poza, rec telem, forma a bla bla
> bla. A tohle ja chci a snazim se nejak zachytit. Samozrejme kazdej den
> premyslim o zpusobu jak to zvtvarnit, jestli to pojmout ciste realisticky
> nebo k tomu pripojit neco "dalsiho". Zrovna dneska jsem pevne prsvedcenej
> o tom, ze chci delat cistej realismus bez jakykoli omacky, ktera je podle
> me uplne nanic a v dusledku vytvarejici nejakou krec a nepresvedcivost...
> No a treba jeste v patek jsem mel promyslenej obraz, ktery by pojednaval o
> posmrtny ceste podsvetim (samozrejme by tam byla bohyne podsveti), bylo by
> to v zamlzenym prostoru, kde by nebylo ani nahore ani dole, byly by tam
> pruhledy, ktere by byly v dalce ozarene svetlem s tim , ze by se tam
> odehraval nejaky dej, samozrejme mraky (desivy ale i krasny) atd. Mel jsem
> to veru pekne promysleny, ale dneska uz me to preslo, proste hruza (to je
> ale bezny).
> Dneska jsem brouzdal po internetu a objevil jsem docela dost figuralistu,
> coz me zase nalilo optimismem, protoze je docela pekny vedet, ze je vic
> takovejch:o) A vazne neskutecny kousky, treba jeden korejec - uplne
> jednoduchy obrazy, postava nebo portret - neresi pozadi - dokonala
> technika (tempera a olej) - takze ted vim, ze se pokusim o co nejvernejsi
> podani reality (doufam, ze se z toho nevyspim).
Promin, ze jsem nesesmolil ty otazky, ale ja jsem clovek, kterej se neumi
ptat nez sam sebe, i kdyz...
Zatim se mej a diky,
Pavel

myslím že nemám co dodat a jsem za pangrácovo slova rád z celého srdce a
odtamtéž mu preju vše nejlepší a at ho síla vede , láska a touha po
obrazech , at mu tela žen , jejich tváre i krása a fluidum vedou ruku i
srdce i rozum , preji mu at si stojí za svým , je sám sebou a vyvýjí se a
jeho obrazy at zárí ...

užijte si obrazu pavla pangráce i jarního vecera a otevrených srdcí ,
alelujá , dont stop the dance ...

martin mainer a pavel pangrác prvního máje dva tisíce šest v praze strašných
nic na pocátku noci.